Závoj slz se poodhaluje
Islám je silně proti-ženský. Islám je prvotní příčinou utiskování muslimských žen a zůstává hlavní překážkou ve zlepšení jejich postavení . Islám vždy považoval ženy za bytosti ve všech směrech méněcenné: fyzicky, duševně i morálně. Tento negativní pohled je božsky ustanoven v Koránu, doložen v hadíthech a potvrzen v komentářích teologů, strážců muslimského dogmatu a hlouposti.
Pro tyto intelektuály by bylo mnohem lepší, kdyby zanechali náboženských tvrzení, opustili tyto posvátné texty a začali uvažovat sami. Měli by se raději přiklonit k lidským právům. Všeobecná deklarace lidských práv (přijatá 10. prosince 1948 Valným shromážděním Spojených národů v Paříži a ratifikovaná většinou muslimských zemí) se v žádném případě neopírá o náboženská tvrzení. Tato práva jsou založena na přirozených právech, která má každý dospělý člověk, který je schopen uvažovat. Jsou to práva, která lidé mají prostě proto, že jsou lidé. Lidský úsudek neboli racionalita je hlavním soudcem těchto práv – lidských práv, práv žen.
V muslimských zemích však bohužel není možné v praxi vynechat ty teology s jejich omezeným, bigotním pohledem na svět. Nemůžete ignorovat ulamá, učené doktory muslimského práva, kteří se díky svým fatwám neboli rozhodnutím dotýkají soukromých i veřejných záležitostí a podstatně ovlivňují život muslimské společnosti. Mají stále značnou pravomoc při schvalování nebo zamítání určitého jednání. Proč pokračuje vliv mullů?
Korán zůstává pro všechny muslimy, nikoliv pouze pro „fundamentalisty“, nestvořeným slovem Božím. Platí vždy a všude; jeho myšlenky jsou zcela pravdivé a mimo jakoukoliv kritiku. Pochybovat o nich znamená pochybovat o přesném slově Božím, a tudíž se rouhat. Povinností muslima je věřit mu a řídit se jeho božskými příkazy.
Několik dalších faktorů přispívá k pokračujícímu vlivu ulamá. Žádné náboženství, které vyžaduje naprostou oddanost bez přemýšlení, nejspíš nebude produkovat lidi schopné kritického myšlení, schopné myslet svobodně a nezávisle. Takové poměry napomáhají vzniku mocného „duchovenstva“ a jsou nepochybně zodpovědné za intelektuální, kulturní i ekonomickou stagnaci několika století. Negramotnost je v muslimských zemích stále vysoká. V historii, pokud nebyl oddělen stát od náboženství, byla jakákoliv kritika jednoho chápána jako kritika druhého. Nevyhnutelně, když po 2. světové válce získalo mnoho muslimských zemí nezávislost, byl islám nešťastně spojován s nacionalismem, což znamenalo, že jakákoliv kritika islámu byla považována za zradu nově osamostatněného státu – protivlastenecké jednání, podporu kolonialismu a imperialismu. V žádné muslimské zemi se nevyvinula stabilní demokracie; muslimové podléhají všem možným druhům útlaku. Za těchto podmínek není možná zdravá kritika společnosti, protože kritické myšlení a svoboda jdou ruku v ruce.
Výše uvedené okolnosti objasňují, proč islám obecně, a především pak postavení žen, nebyl nikdy kritizován, diskutován ani podroben rozsáhlým vědeckým a odborným rozborům. Všechny změny jsou v islámu potlačovány – každý problém je chápán spíše jako náboženský než sociální nebo ekonomický.
autor: PJ
